Hrad Kámen - Antonín Fleissig

Antonín Fleissig,

 poslední soukromý majitel hradu Kámen

     Antonín Fleissig (* 10. 5. 1871) byl pražským podnikatelem a obchodníkem v oboru provaznického zboží. Jeho firemní prodejna a velkosklad se nacházely v Praze na Národní třídě č. 20. Pocházel z velmi skromných poměrů z deseti sourozenců. Nebyl však ženat a neměl vlastních dětí. Svůj obchod provozoval již před vypuknutím 1. světové války a během ní. Obchod však v roce 1918 předal úředníkovi své firmy, který z výnosů splácel A. Fleissigovi kupní cenu podniku. V Praze bydlel ve vile U Letohrádku královny Anny č. 5, nedaleko pražského hradu.

     V březnu 1916 koupil A. Fleissig velkostatek Kámen, zahrnující hospodářský dvůr, polnosti, lesy, rybníky a vlastní hrad Kámen s parkem od původního majitele  Jaroslava Bezdíčka. Na statku však nehospodařil, ale pronajímal ho. Nejdříve Emilu Grimmovi, pak (od roku 1929) Františku Zenáhlíkovi a konečně statek prodal v roce 1936 Marii a Jiřímu Zemanovým z Tábora. Z polností a lesů čítajících původně 243 ha si ponechal pouze příslušenství statku Borkov u Eše o výměře cca 49 ha. Ponechal si také vlastní hrad a park, které pak udržoval ze splátek pražského podniku a z pronájmu zbylých polností borkovského statku.

     Hrad Kámen a jeho okolí velice miloval, byl vášnivým myslivcem a tak užíval hradu jako svého letního sídla a zároveň jako základny při konání honů. K tomu měl také mezi světovými válkami pronajatou obecní honitbu.

     Pro obec Kámen zřídil poštovní úřad přestavbou původní zámecké kůlny nedaleko hlavního vchodu a také se finančně podílel na zřízení telefonní přípojky do obce. Dostal se však do sporu s obecním zastupitelstvem o tzv. patronátní právo ke kapli Panny Marie Bolestné (byla postavena někdejším majitelem kamenského panství a hradu Janem Kryštofem Malovcem v letech 1667 - 1671). A. Flessig odmítl uhradit finanční částku za opravu kaple, kterou v roce 1935 zadala obec. Spor se vlekl od roku 1935 až do roku 1941 a skončil pro    A. Fleissiga úspěšně. Bohužel, vrhl trvalý stín na vztahy majitele hradu s kamenskou obcí.

     Když se v únoru 1948 zmocnila vlády v ČSR Komunistická strana Československa, nastalo pro Antonína Fleissiga (a nejenom pro něj) poslední, smutné dějství jeho života. V průběhu let 1948 až 1950 byl v rámci revize pozemkové reformy připraven o zbytek polností a nakonec mu byl vyvlastněn i hrad s parkem a veškerým zařízením, včetně věcí osobní povahy. K vyvlastnění (přesněji řečeno odcizení) samotného hradu přistoupilo ministerstvo zemědělství v roce 1950 paradoxně pod záminkou ustanovení přídělového zákona č. 81/1920 sb., podle kterého „byla seslabena finanční a materiální základna pro udržování památek v řádném stavu z výnosu velkostatku, jehož součástí ponechaný objekt byl. Je tedy zachování a udržování takovýchto význačných nemovitostí vážně ohroženo“. Antonín Fleissig neměl podle tohoto výkladu (po vyvlastnění zbylých polností) z čeho opravovat historickou památku. Na vyvlastněný majetek byla zavedena tzv. národní správa ONV v Pacově podle zákonů 142/1947 sb. a 46/1948 Sb.

      Starý a nemocný člověk se sníženou možností pohybu dožil v osamění ve dvou místnostech, které mu komunistické úřady ponechaly v jeho vile U Letohrádku královny Anny. Zemřel 20. února 1959 v motolské nemocnici v Praze. Až v roce 1961 byla jeho urna uložena do společného pohřebiště u strašnického krematoria.

                                                                                              Jan Tomášek

                                                                                  Muzeum Vysočiny Pelhřimov