Hrad Kámen
Drobečková navigace

Úvodní stránka > O hradu > Historie > Malovcové z Malovic

 

Malovcové z Kámena

(autor  Jan Tomášek)

 

 

 

     Malovcové z Malovic jsou jedním z nejstarších a později také nerozšířenějších českých vladyckých rodů. V průběhu 17. století byli někteří z rodu povýšeni do stavu panského. S největší pravděpodobností mají společný rodový prapůvod s pány z Pardubic. Podle erbovní legendy při obléhání města Milána roku 1158 císařským vojskem, v jehož řadách bojoval i český vojenský oddíl knížete Vladislava II., předek obou rodů Ješek pronikl do obleženého Milána a zmocnil se velké kořisti. Při návratu spadla za jeho zády mříž brány a přepůlila koně, na kterém seděl. Do císařského ležení se vrátil pěšky obtěžkán bohatou kořistí.

 

     Znamení půleného koně se objevilo poprvé na pečeti nejvyššího sudí plzeňského kraje Drslava  roku 1269. Pánové z Pardubic užívali na  červeném štítě půleného koně stříbrného kovu, zatímco vladykové Malovcové z Malovic na modrém štítě půleného koně zlatého kovu, přičemž zlatý kůň byl i v klenotu.

 

     Malovcové pocházeli z tvrzi Malovice nedaleko jihočeských Netolic. První tohoto rodu je mezi léty 1313 – 1341 připomínán Bohuslav. Jednotlivé větve (pošlosti) rozrodu se později rozvinuly od synů Petra z Malovic (připomínán 1354 a 1364) Hynka,  Petra a Viléma. Rod se postupně rozdělil na větve: pacovskou, chýnovsko-vimperskou, libějovickou, z Březí, běleckou, dřítenskou nebo také kosořskou, borotínskou, zbraslavickou konečně kamenskou.

 

     Zakladatelem kamenské pošlosti byl Petr Malovec (+1557), jenž měl batra Heřmana, sídlícího na Mneteši  (1539). Byl-li Petr Malovec v přímém příbuzenském vztahu se sousedními pacovskými Malovci není známo, ale není to ani vyloučeno. Hrad Kámen byl počátkem 16. století v držení Petra z Vojslavic. Ten prodal pravou polovici hradu Jana Zručskému z Chřenovic a druhá polovice hradu později připadla sestře Kateřině z Vojslavic. Kateřina byla poprvé prodána za Habarta z Baště, opustila ho však a provdala se podruhé za Petra Malovce z Malovic roku 1523, přičemž mu nechala zapsat svou polovici kamenského zboží, kterou měl zdědit po její smrti. Petr Malovec se ještě musel soudit se zhrzeným Habartem z Baště o platnost manželství s Kateřinou z Vojslavic. Až potom, na přelomu 30. a 40. let 16. století, Petr Malovec přikoupil druhou polovici kamenského zboží.

 

     Po Petrově smrti drželi v nedílnosti kamenského panství jeho synové Jiří nebo Jiřík (1557 – 1579), Václav (+ 1581), jeho náhrobek je ve farním kostele ve Věžné, a Malovec (1557 – 1612). Synové se navíc starali o své nezaopatřené sestry. Později se rozdělili tak, že Jiří dostal Dobrou Vodu, Václav Proseč a Malovec podržel Kámen. Všichni tři byli zřejmě prchlivé povahy, protože jsou doloženy jejich spory a pútky mezi sebou i s jinými. Václav například roku 1567 při slovní rozepři ohrožoval  svého bratra Malovce kordem, nebo Malovec, který byl často věřitelem či ručitelem při půjčkách, dokázal postupovat nevybíravým způsobem při vymáhání dluhu od Anýžky ze Zahrádky, na kterou chtěl  prosadit u purkrabského soudu vydání zatykače.

 

     Jiří měl syna Jetřicha (1579) a syna Mikoláše, který zemřel již roku 1558, jak je uvedeno na jeho náhrobku ve vězeňském kostele. Václav měl syny Bernarda (1584), Markvarta (1584) a Zdeňka (1584). Kamenský pán Malovec měl synů pět: Petra staršího (+1628), Adama (+1597), Viléma (1612), Rudolfa (1612 – 1632), který seděl na Proseči a Václava (1612, 1640).

 

     Petr starší je roku 1615 uváděn jako jediný správce kamenského zboží. Prudkou povahu zdědil po svém otci Malovci a strýci Václavovi. V roce 1584 měl v Čáslavi konflikt s Bohuchvalem Vodou z Třebska, kdy ho při hádce chtěl střelit z ručnice. Bohuchval Voda mu však ručnici vyrazil z rukou a útočníka zranil na hlavě. Výtržnost měla dohru u soudu, protože držení ručnice bylo tehdy zapovězeno.

 

     Petr starší byl při pobělohorských konfiskacích roku 1623 odsouzen ke ztrátě třetiny svého majetku, ale poněvadž mezitím stačil přestoupit k římskokatolickému vyznání, byl roku 1624 od konfiskace  osvobozen při zaplacení pokuty. Ani tu však nezaplatil, protože roku 1628 zemřel. Jeho bratří Rudolf a Václav pokutě nepropadli, neboť byli v té době nezletilí.

 

     Později se o panství rozdělili tak, že Rudolf (+1663) získal Proseč a potom přikoupil Pošnou a založil tak prosečskou větev, jež držela Proseč až do roku 1759. Václav podržel Kámen, kde postavil nový pivovar a ve farním kostele ve Věžné nechal pro sebe a svou první manželku Annu Vratislavovou z Mitrovic, která mu zemřela roku 1629, zřídit novou hrobku. S ní měl syna Jana Kryštofa a Rudolfa Václava. S druhou manželkou Anežkou Albertinou ze Svojkova měl syna Albrechta.

 

     Dědic kamenského panství Jan Kryštof (+1677) se domohl velkého jmění a čestných úřadů císařského rady, zemského soudce a hejtmana Malé Strany v Praze. Nechal roku 1673 hrad Kámen přestavit a opravit. Z této opravy pocházejí znaky nad branou do vnitřního hradu, prvé manželky Anny Barbory z Kokořova a druhé manželky Marie Veroniky Švihovské z Rýzmburka. Se svou druhou manželkou nechal v roce 1674 ulít zvon, kterým byla opatřena zvonice věže v podhradí. Největším stavebním počinem tohoto vpravdě barokního velmože byla stavba raně barokní kaple  P. Marie Bolestné v nejzápadnější části obce Kámen. V kapli nechal pro sebe a své potomky zřídit hrobku. Nápis na jeho vlastním náhrobku je skutečně pozoruhodný:

 

      Ó čtenáři, co jsem já? Prach a popel. Co jsem byl? Urozený a statečný rytíř Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kámeně, Zvěstově a Libouni. A hle, nyní dědictví mé jsou červi. Byl jsem JMC rada, než proti smrti jsem rady nenašel. Byl jsem soudce zemský, sám pak soudu Božímu jsem neušel. Byl jsem malostranský hejtman, ó jak malou stránku jsem zejskal. Byl jsem nejvyšší země berník, nyní v berni smrti se nacházím. Co mně dnes, zejtra tobě. Vzdechni aspoň a řekni: odpočinutí věčné dej mu, Pane. A.D. 1677“

 

     Jan Kryštof Malovec měl syny Jana Kryštofa, Antonín Maxmiliána Bernarda, Václava Františka, Jana Františka a dceru Annu Polyxenu. Poručnictví nezletilých dětí bylo svěřeno manželce Marii Veronice Švihovské. Synové se roku 1690 rozdělili o majetek, přičemž hrad a panství Kámen připadly Janu Kryštofovi, Václav František (+1705) obdržel Libouň, Antonín Maaximilián Bernard (+1706) obdržel Zvěstov  a konečně Jan František (+1730) získal Sudovice. Jan Kryštof, který získal Kámen, prodal hrad s panstvím počátkem 18. století Františku Karlu Kreslovi z Kvaltenberka. Zemřel pak 27. září 1726 a byl posledním z Malovců, který držel Kámen.

 

     Tento Jan Kryštof měl opět syna Jana Kryštofa, jenž roku 1710 vyženil se svou manželkou Magdalenou Obyteckou z Obytec statek Tučapy na Táborsku. Stal se zakladatelem další větve tučapské. Bratři Jana Kryštofa (staršího) potom založili další větve Malovců, Antonín Maxmilián větev zvěstovskou, Jan František valdheimskou a Václav František libouňskou.

 

     Více než tři staletí přítomnosti Malovců na Pacovsku zde zanechala nesmazatelnou stopu. Osudy několika generací Malovců na Pacovsku se staly svědectvím proměny zanícených vyznavačů kalicha v nekompromisní barokní velmože, kteří si službou habsburskému domu udrželi neotřesitelné postavení mezi českou nobilitou.

 

 

 

23.4. Vojtěch

Zítra: Jiří
OTEVÍRACÍ DOBA
Podrobnosti naleznete zde
 
POSKYTUJEME VÝHODY A SLEVY NA KARTY S VĚRNOSTNÍM PROGRAMEM SPHARE CARD
logo_SPHERE_ web.JPG[1].jpg

Návštěvnost stránek

087314
kamen_foot.png