Vážení přátelé,  vážení a milí hosté. Sešli jsme se dnes u opraveného kříže,  který nechala počátkem dvacátých let postavit jistá Marie Růžičková,  vejminkářka z Kámena,  na památku svého zemřeného syna, Václava Růžičky a všech jeho spolubojovníků padlých na italském bojišti první světové války.

     V roce 2008 vzpomínáme  90. výročí ukončení jednoho z největších krveprolití v dějinách lidstva,  světové války,  války, kterou Francouzi nazývali  la grande guerre, tedy velkou válkou. Velkou válkou ji nazývali ti přeživší,  ti, kteří bytostně věřili,  že větší a strašnější válku lidstvo již nepozná.  Říkali,  již nikdy více. Mýlili se. Hluboce a tragicky se mýlili.

     Když jsem před léty poprvé četl omšelý nápis na tomto kříži, nemohla mne nenapadnout zvláštní myšlenka. Nesetkal se,  byť letmo,  vojáček Václav Růžička z Kámena se svým krajanem,  o pouhé čtyři roky starším  také rakouským vojákem  Josefem Vaňhou,  mým dědou,  který prodělal celou světovou válku na jižním bojišti,  nejdříve v Srbsku a pak v severní Itálii. Nebylo by to tak úplně nemožné,  rakouské regimenty byly sestavovány a doplňovány zpravidla podle domovské příslušnosti.

     Mému dědovi,  na rozdíl od 24 letého Václava Růžičky,  Pán Bůh dopřál,  aby se vrátil domů živ a relativně zdráv.    Co mu Bůh nedopřál  byla milost zapomenutí. On   jako snad všichni ti, kteří přežili,  po celý zbytek života   nemohli zapomenout  na hrůzy války. Na všude přítomnou smrt a bolest,  nemoci a hlad,  strach a zoufalství. Nezapomněli ani na válečný šlendrián, zupáctví a lidskou zhovadilost, tu zhovadilost,   která ruku v ruce provází všechny války.

     Jistě však vzpomínali na odvahu, kamarádství,  milosrdenství a to,  co činí lidi lidmi i v těch nejtěžších dobách.

     12. března 2008 zemřel ve věku 110 let poslední francouzský veterán první světové války. K této události vydala jistá francouzská agentura zprávu,  že dnes žije pouhých 8 veteránů,  kterým je všem již přes sto let .

     Nevíme, kolik vojáků této války se dožije letošního 11. listopadu tedy  90. výročí ukončení této války. Nebude dlouho trvat,  kdy zemře i ten poslední účastník těchto událostí. Zbudou jen kříže,  pomníky  a monumenty  a na nich dlouhé předlouhé řady jmen. Prožitky a paměť již definitivně přestanou patřit jednotlivcům, ale stanou se pamětí celého lidstva.