Hradní park

Po zrušení rozsáhlého lemu hradeb vznikla klasicistní zahrada doplněná romantizujícími prvky. Další významnou částí bylo využití kamenného masivu, na kterém vzniklo alpinum, a volně navázal menší park.

Hrad Kámen obepíná skalní útvar ze serpentinitu (hadce), který vyčnívá z okolního rulového území. Výškový bod na hradě má hodnotu 606 metrů nad mořem. Záhřevná skála a příznivá expozice částečně chráněná zbytky opevnění vytváří vhodné podmínky pro širší spektrum rostlin, včetně některých citlivějších (magnólie, cesmína, vinná réva).

Po vyvlastnění hradu r. 1948 zahrada chátrala, zarůstala plevelem a náletovými dřevinami, především jasany, akáty a černým bezem. Z celé zahrady bylo nejpečlivěji ošetřováno alpinum, ale i zde po roce 1966 byla údržba zanedbána a vzácnější druhy rostlin postupně vymizely. Až v roce 1973 byl vypracován návrh rekonstrukce a sadových úprav od Ing. V. Ondřejové a Ing. J. Ondřeje.

Vpůvodním parku významnou kosterní část zeleně tvořily jilmy, které zcela podlehly zhoubnému onemocnění grafika, a musely být v plném rozsahu pokáceny. Celkem uhynulo 45 jilmů. Z dalších stromů zde zůstalo pouze několik hodnotných jedinců.

Způvodních stromů má největší význam na jižní straně zahrady mohutnýbuk lesní(Fagus sylvatica) a otužilýcypřišek nutkajský(Chamaecyparis nootkatensis) na jižní terase pod hradní skálou. Dále zde najdeme jednu skupinu a několik solitérních jírovců (Aesculus hippocastanum), vysoký stříbrný smrk (Picea pungens) a v rohu zahrady je zakonzervovaný dožívající starý trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Rekonstrukcí v sedmdesátých létech byly založeny pásy keřů, stěny a svah z tisů (Taxus baccata).

Vnejteplejší části zahrady chráněné zdí rostou i čtyři magnólie a skupina pivoněk. Na prahu alpina se rozprostírá mohutný jalovec (Juniperus chinensis „Pfitzeriana“) a skupina zimostrázů (Buxus sempervirens). Na vrcholu skal dotváří siluetu borovice lesní (Pinus sylvestris). Přímo u bočního vchodu roste méně častý jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) s jedlými plody, který se příležitostně vysazoval do zahrad. Volné přírodní zátiší z dubů, borovic, kosodřevin, modřínů a javorů, prosvětlené břízou, obrůstají větší plochy rododendronů, které přecházejí ve skupinky dalších vřesovištních rostlin – azalek, vřesů, vřesovců, mamoty (Kalmia), dále hebe a různých druhů nízkých brslenů (Euonymus fortunei).

Kodpočinku zve prostor kolem jezírka, tajemně působí skalní partie dokreslené kapradinami. Z nových výsadeb zde nalezneme podél plotu jedlovce kanadské (Tsuga canadensis). U zdi sklepního klenutí zapuštěného do skály, které vytváří dojem jeskyně, roste cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Po úpatí kamenného masivu se vine pěšina lemovaná skupinami keřů na poslední odpočívadlo, kde roste javor klen (Acer pseudoplatanus) a mladý buk (Fagus sylvatica). Přímo na nádvoří hradu jsou dvě skupiny borovic, které upoutají především svým celkovým habitem a ojíněnými jehlicemi se slzičkami pryskyřice.

Vzpomínkou na historické výsadby i veselé hodování je malá vinice, založená v roce 1999 na výhřevné jižní straně. Roste zde několik interspecifických odrůd révy vinné, odolných vůči mrazu, které lze v zásadě pěstovat bez chemické ochrany.

Park je otevřený po celou sezónu a volně přístupný pro veřejnost. Pozoruhodný je zejména na jaře v době kvetení rododendronů a azalek, kdy pohled dokresluje i rozkvetlé alpinum na hradní skále. Koncepce výsadby přesto nabízí zajímavé pohledy a zákoutí po celý rok. Jsou to kvetoucí trvalky a vůně levandule v kontrastu s chladivým mechem a svěžím kapradím v parném létě. Barevné plody jeřábů a četné keře s pásy kvetoucích vřesů, doplněné pestrou paletou podzimního listí. V zimě rudé bobule cesmíny, probleskující z temné hradby zeleně, potažené bělostnou jinovatkou. Kromě flóry je zahrada také domovem mnoha ptáků, ještěrek, užovek a dalších živočichů, kteří zde nacházejí své útočiště.